Geometrie nahoty
Pavel
Brunclík patří od počátku své kariéry k nejvýznamnějším osobnostem
české fotografie. Jeho autorské výstavy slavily úspěch jak v České
republice, tak v zahraničí. V rámci volné tvorby se věnuje Pavel
Brunclík především fotografii aktu a krajiny. V současné době se vrací
k autorské tvorbě zaměřené na fotografii lidského těla. Snaží se
zachytit krásu lidského těla pomocí tanečníků v pohybu. Dílo vzniklo ve
spolupráci se členy baletu Národního divadla v Praze.
Rozhovor
s fotografem Pavlem Brunclíkem a předními aktéry výstavy Nikolou
Márovou a Michalem Štípou vznikl 3. července při vernisáži výstavy
Geometrie nahoty. Výstava se nyní koná v galerii Mánes do 31. července.
Dvaadvacet fotografií je souběžně vystaveno také v Českém kulturním
centru v Paříži.
Otázky pro Pavla Brunclíka, fotografa a tvůrce výstavy Geometrie nahoty
V posledních letech jste fotil především krajiny. Proč jste se nyní vrátil k fotografování aktů?
Akty
jsem fotil už dříve, chtěl jsem se k nim vždycky vrátit, ale v tomto
případě jsem byl vyzván Tomášem Chrenkem. Chtěl jsem udělat něco
nového, ale nevěděl jsem, jak to půjde zrealizovat a takhle se to
podařilo. Jinak většinou fotím krajinu a zátiší, architekturu, to jsou
témata, kterým se věnuji stále.
Proč jste si vybral téma Geometrie nahoty. Má to vztah k vašemu původně vystudovanému oboru fyzika?
Ne,
nemá. Vybral jsem si, že budu fotit s baleťáky akty. Název Geometrie
nahoty jsem ani nevymyslel já ale Michal Pospíšil, ředitel Českého
kulturního centra v Paříži. Záměrem výstavy byla určitá čistota,
jednoduchost, ale ne geometrie.
Je to tedy estetika lidského těla v pohybu?
Jsou
to pozice těl v pohybu, které jsem musel v určitém momentu zastavit.
Pro modely to bylo těžší a namáhavější. Například, když dělají
zvedačky, je to jednodušší v pohybu než statické pozice, ale zvládli to
dobře.
Jak dlouho trvala příprava a vytvoření tohoto projektu? Kolik fotografií jste nafotil?
Celé
jsme to dělali dva roky, někdy jsme fotili častěji a někdy byla až tři
měsíce pauza. Záleželo na tom, jak měli tanečníci a já čas. Nafotil
jsem na výstavu několik set fotek. Každou variaci jsme zkoušeli
několikrát a na každou jsem udělal několik desítek fotek.
V kompozicích, ve kterých bylo víc lidí, to bylo těžší. Někomu utekla
ruka, noha, oko a bylo to pryč. To se stane okamžitě. Stačí, aby jeden
model v napětí povolil a už je to na fotce vidět a nejde s tím nic
dělat a je to tím pádem zničené.
Jak vznikala kompozice a choreografie fotek?
Vznikala
dialogem. Tanečníci přišli často už s namalovanými kompozicemi, pak to
předvedli a co se mi zdálo zajímavé, jsem rozvíjel dál a měnil to.
Někdy jsem třeba vymyslel blbost, nebo naopak oni vymysleli nějakou
nudu, takže každá fotka vznikala dialogem.
Budete fotit další fotografie s tanečníky a na jaké to bude téma?
Chtěl
bych s nimi spolupracovat dál, pokud budou mít chuť, ale zase nějak
jinak. Zatím jsme o tom jenom mluvili, že bychom ještě něco udělali,
třeba v jiném prostředí. Ještě nevím jak. Teď jsem měl starosti
s výstavou, aby to vyšlo.
Otázky pro Nikolu Márovou a Michala Štípu, sólisty baletu ND
Jak vznikala vaše spolupráce s fotografem Pavlem Brunclíkem?
Nikola:
Vznikla před dvěma lety, když Pavel Brunclík oslovil naši tiskovou
mluvčí Helenu Bartlovou, jestli by neměla dva tanečníky, pár, se
kterými by mohl nafotit taneční akty. Teprve při setkání s Pavlem
Brunclíkem jsem se dozvěděla, že se jedná o akty. Nechtělo se mi do toho,
ale řekli jsme si se Sašou, že to zkusíme a když se nám to nebude
líbit, Pavel fotky zničí. Hned po prvním focení jsme zjistili, že na
tom není nic špatného a budeme pokračovat dál.
Michal: Vzniklo
to tak, že nejdřív začali fotit Saša Katsapov s Nikolou Márovou. Potom
se zeptali také mne a Ivanny Illyenko. Trošku jsme váhali, jestli do
toho máme jít. Viděli jsme nějaké fotky Pavla Brunclíka a moc se nám to
líbilo, tak jsme si řekli, proč ne. V ateliéru byla výborná atmosféra,
spolupráce s Pavlem byla příjemná, byl klidný, choval se úplně skvěle.
Jak se utvořila skupina tanečníků na tento projekt?
Nikola: Pavel
Brunclík měl od začátku v plánu, že focení zakončí velkou výstavou
v Mánesu. Když jsme se tedy se Sašou rozhodli, že do toho jdeme naplno,
zeptal se nás Pavel, koho může dalšího oslovit. Napadli nás naši
kamarádi a kolegové z divadla, většinou do toho šel každý, komu jsme o
tom řekli.
Bylo nás šest holek: já, Zuzana Šimáková, Ivanna
Illyenko, Pavla Sýkorová, Sylva Nečasová a Kateřina Pavlíková a čtyři
kluci: Saša Katsapov, Michal Štípa, Jiří Urban a Petr Zuska.
Jaké je to fotit akty s lidmi, s kterými se pracovně stýkáte?
Nikola:
Nejdříve jsem začala fotit se Sašou, tak to bylo v pohodě, protože je
to můj přítel. Ze začátku jsem se styděla, ale spíš jsme si z toho
dělali s ostatními legraci. Známe se jako rodina, jsme spolu od rána do
večera a pod bílým pracovním dresem se toho moc neschová, takže to
nebylo nic strašného.
Michal: Naštěstí většina z party jsou mí kamarádi, proto jsem s tím neměl problém, ale kdyby to měl být celý soubor, už bych váhal.
Styděl jste se na začátku?
Michal: Myslel jsem, že se stydět budu. Ale stydí se jeden před druhým a druhý před prvním a pak už to člověk ani nevnímá.
Vznikala v průběhu focení nová přátelství, sblížilo vás to s některými kolegy?
Nikola:
Focení jsme brali zcela pracovně, jako když tančíme na sále, ani jsme
si potom nechodili nikam sednout. Z focení jsme byli po několika
hodinách úplně vyřízení a byli jsme se Sašou rádi, že můžeme jet domů
odpočívat a spát.
Michal: Všichni jsou to moji kamarádi, často se s nimi stýkám, hodně spolu mluvíme, takže už mezi námi byl dobrý vztah od začátku.
Co vám tento projekt přinesl?
Nikola: Byla
to především nová zkušenost, nebylo to lehké, stud musel jít stranou.
S fotografováním jsem měla zkušenost jen z rozhovorů, tohle bylo něco
jiného. Viděla jsem před tím fotografie od Dietera Bluma ze Stuttgarter
Ballett, který fotil tanečníky z jejich souboru. Fotky byly tvrdší a
naturalističtější. Pavlovy fotky jsou estetické, čisté a krásné. Pavel
s námi všechno konzultoval a fotografie, které se nám zdály neplodné,
tam pak nedal.
Michal: Byl jsem rád, že se tento
projekt uskutečnil, protože jsem chtěl něco takového nafotit už dřív,
ale měl jsem strach, aby to někdo nezneužil. Jsem rád, že jsem to
zkusil, že to takhle vyšlo a nebránil bych se nafotit něco dalšího. Ve
fotografa musí mít člověk velkou důvěru, kterou jsme k Pavlovi měli.
Podílel jste se na choreografii u jednotlivých fotografií?
Michal: Všechny
taneční pózy jsme většinou vymýšleli sami, nejvíc jsem fotil s Nikolou
Márovou a s Ivannou Illyenko. Probíhalo to tak, že jsme si to den nebo
dva před focením zkoušeli, vymýšleli na sále pózy a také malovali. Na
jedno focení jsme vyzkoušeli tak dvacet sestav. Pak jsme fotili
s Pavlem podle našich obrázků. Pavel je upravoval, posouvalo se to
jinam, dál, podle Pavlových představ.
Budete s Pavlem Brunclíkem spolupracovat i nadále?
Nikola: Pavel
má v plánu vydat Geometrii nahoty také jako knihu, budou tam i jiné
fotky než na výstavě a bude jich tam víc. Je možné, že budeme něco
dofocovat. Pavel chce určitě s některými z nás spolupracovat dál. Pokud
mne znovu osloví, ráda nabídku přijmu. Fotky už budou směrovány asi
jinak.Je možné, že se bude fotit v jiném prostředí, například
v Národním muzeu nebo v přírodě.
Michal: Jsme domluveni, že Pavel bude s námi fotit něco dalšího a určitě se rád zúčastním, pokud mě k projektu přizve.
Byla to příjemná spolupráce?
Nikola: Během
naší spolupráce jsme jezdili do Pavlova domu, kde nám ukazoval náhledy
nových fotek, pak jsme je konzultovali, zda na nich není něco špatně
z baletního hlediska. Můžu za sebe a Sašu říct, že jsme se s Pavlem
spřátelili.
Lenka Trubačová červenec 2007
Komentáře
Přehled komentářů
Milý Michale,
Gratuluji k vašemu nadání odhalovat tancem duši a hluboce před Vámi smekám.Jstete úžasný tanečník
pro pana Michala Štípu
(Barb, 14. 4. 2008 21:28)
Milý Michale!
Pracuji jako zdravotní sestra a denně prosím Boha, aby mi nahota lidského těla byla posvátná jako chrám duše.Přeji Vám úctu k svěřenému nadání tancem odhalovat duši. Jste skvělý tanečník!
pro tanečníka Michala Štípu
(Vlaďka, 1. 6. 2010 10:40)